úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Esteros del Iberá


Po snídani odjíždíme terénními vozidly do vesnice Colonia Carlos Pellegrini, kde žije asi 500 obyvatel. Ráno netekla v hotelu voda, tak nám nádoba s roztopeným ledem umožnila alespoň vyčistit zuby. Před hotelem na nás čekají 4 Off Roud čtyřkolky a jejich řidiči, tři Toyoty 3,5 l turbo a jeden Isuzu 3,1 l turbo. Cesta má prý být náročná, vzhledem k dešti, který se včera večer spustil, zejména na posledním 100 km dlouhém úseku nezpevněné cesty.


Cestou do vesnice Colonia Carlos Pellegrini

Celkem je to něco přes 200 km a odhadovaná doba jízdy má být 3,5 hodiny. Sedím na předním sedadle „velitelského vozu“ vedle řidiče. Na střeše máme rampu s přídavnými světlomety. Přední sklo auta je na mnoha místech poznamenáno střety s odlétajícími kameny a v levé části je docela rohu je docela velká prasklina, rozbíhající se do všech stran.. Věřím, že to náš výlet snad ještě vydrží. Počasí je již opět super, svítí sluníčko a teplota po ránu dosahuje asi 28 ºC. Cílem naší cesty je přírodní rezervace Esteros del Iberá, oblast mokřad a lagun s nádhernou faunou a flórou.


Kemp v Pellegrini u jezera Laguna del Iberá

Krajinu Esteros tvoří zcela plochá naplavenina říčních systémů, kterými jsou Esteros ohraničeny z východu a ze západu. Jedná se o bezpřítoké území, ze kterého se díky minimálnímu převýšení srážková voda jen pomalu přesouvá směrem k oběma řekám. Hladina podzemní vody leží velmi nízko pod povrchem a často vystupuje nahoru v podobě mokřadů a rozlehlých jezer. Zejména mokřady, které jsou domovem všemožných vodních organismů a ptáků, tvoří unikátní charakter oblasti. Ostatně i pojmenování Iberá, které pochází z jazyka původních indiánů Guaraní, lze zhruba přeložit jako „blyštivá voda". Ostrovy jezera Laguna del Ibera často dosahují značných rozměrů a na jejich povrchu vyrůstají keře a nižší stromy. Vše tak vytváří klamný dojem skutečné pevné země. Ostrovy přitom nejsou pevně svázány se dnem jezera a s každoročním kolísáním hladiny závislém na přísunu srážek se zároveň zvedají či klesají. Mělká jezera jsou napájena pouze dešťovou vodou a hustě zarostlá bujnou vegetací, včetně plovoucích ostrovů. Přírodní rezervace Esteros del Iberá, se rozkládá na ploše cca 13 tis. km² v nížině mezi řekami Paraná a Uruguay a pokrývá téměř 14 % provincie Corrientes a je tak největší chráněnou oblastí v Argentině. Esteros del Iberá je známá pro svou biologickou rozmanitost, včetně čtyř druhů živočichů, které byly prohlášeny za "provinční přírodní památky". Jsou to: neotropická vydra říční, vlk hřivnatý, jelen pampas, a jelena bažinný. Toto území je také domovem dvou argentinských druhů aligátora, kajmana Yacare (yacaré negro) a kajmana se širokou tlamou (yacaré overo), stejně jako kapybary (největšího hlodavce na světě). Hnízdí zde asi 350 druhů ptáků. Budeme mít možnost spatřit zejména ledňáčky, kolibříky, papoušky, kormorány a volavky.


Přístaviště u laguny Iberá

Zanedlouho již vjíždíme do provincie Corientés. Na cestě míjíme několik vojenských a policejních hlídek, které namátkou projíždějící vozidla kontrolují. U benzínové stanice Shell doplňujeme zásoby pohonných hmot a nakupujeme nějaké zásoby pití na dlouhou cestu. Jsme na 27º jižní šířky, 3,5º pod obratníkem Kozoroha. Při naší cestě si uvědomuji jednu dopravní zvláštnost argentinských křižovatek. Barva na semaforu platí pro všechny 3 směry. Tedy pokud svítí zelená mohu jet přímo, odbočit vpravo i vlevo (ostatní směry mají červenou).
Po hodině jízdy končí asfalt a my vjíždíme na červenou, písčitou pistu, po které dojedeme až do cíle naší dnešní cesty. Cesta je zatím suchá a za vozidly se pěkně práší. Po několika kilometrech zastavujeme na jednom z mostů přes místní říčku a připravujeme se na nadcházející zhoršený terén. Řidiči se nemýlili. Červená barva pisty se mění na žlutou a začínáme bojovat s bahnitými vyježděnými kolejemi. Kola se protáčejí, ale řidiči to zvládají bez větších problémů, pouze někdy jedeme dopředu pravým, jindy zas levým bokem vozidla. Na pravé straně cesty jsou nějaké sklady a proti nám se sem blíží kolona nákladních aut, které již tak rozbahněnou pistu dále pořádně ničí. Blíží se poledne a my po úspěšném překonání tohoto úseku vjíždíme do osady Colonia Carlos Pellegrini, kde žije asi 500 obyvatel.


Večerní vyjížďka za pozorováním fauny a flóry zdejší laguny

Zastavujeme u našeho kempu nacházejícího se v místním parku a jdeme se ubytovat. Prvním překvapením je skutečnost, že v celém Pellegriny nejde momentálně elektřina a kemp si vypomáhá dieselelektrickým agregátem. Dostáváme klíče od pokojů a zanedlouho se scházíme v jídelně na oběd. Odpoledne máme relax, protože na vyjížďku motorovými čluny po laguně za zdejší faunou se jede až v podvečerních hodinách. Oblékám plavky a jdu trávit odpoledne ke zdejšímu bazénu. Spojuji se s domovem a několik minut si povídám s manželkou a vnoučaty a se synem, který byl v tu dobu v Paříži si vyměňujeme MMS.


Leknínové záhony na vodní hladině jezera Laguna del Iberá

O půl sedmé nasedáme do našich aut a přesouváme se k nedalekému přístavišti. Chvíli trvá než místní průvodci zprovozní jeden z motorů, a tak po půlhodině čekání vyrážíme na lagunu Iberá. Podjíždíme most a směřujeme jižním směrem k rákosím zarostlým břehům. Na hladině je rozprostřeno mnoho leknínů a dalších vodních rostlin. Nad hlavami nám krouží volavky a kormoráni.


Západ slunce v Esteros del Inerá

Slunce pomalu zapadá a společně s nízkými mraky dotváří nádhernou atmosféru naší vyjížďky. Na zatravněném břehu se pase několik kapybar, největších hlodavců. Náhle zpozorníme a vypínáme motor. Necelé dva metry před naším člunem se objevuje asi 1,5 m dlouhý kajman, tak intenzivně fotíme a filmujeme.


Setkání s kajmanem

Po chvíli se zanořuje do vody, tak raději místo pomalu opouštíme. Na opačné straně máme zase možnost vyfotit si z blízka kapybaru, jak hasí žízeň. Slunce již zapadlo a obloha se zakryla tmavými mraky. Na horizontu se docela pěkně blýská a hřmění hromu nás popohání k rychlé jízdě zpět do přístaviště. Je to docela daleko a plavba nám trvá více než 20 minut.


Pasoucí se kapybara u laguny

Naštěstí počasí vydrželo a my jsme bouřku nepotkali na vodě, což by nebylo zrovna příjemné a bezpečné. Do přístavu vplouváme po dvouhodinové vyjížďce již za úplné tmy a pěšky se vracíme do kempu. Tam nás již čekají na rožni opékaná jehňátka, na než již máme v tuto večerní hodinu patřičnou chuť. Venku začíná pršet, tak to bude zajímavý návrat tou již dnes rozbahněnou pistou.
Ráno se probouzíme do intenzivního deště. Obloha totálně zatažená, takže projížďku na člunech všichni, kromě čtyřech mohykánů, včetně mně, vzdávají. Dostáváme dlouhé gumové pláště nasedáme do auta a jedem k přístavišti. Je 8 hodin, déšť neustává, tak jsme zvědaví jak naše vyjížďka dopadne. Nakonec vše předčilo naše očekávání. Tentokrát jsme pluli na opačnou stranu laguny. Pršet asi po půlhodině přestalo a my jsme měli možnost vidět více jak dvakrát tolik kajmanů, kapybar, volavek, dropů a kormoránů. Poštěstilo se nám spatřit i ledňáčky a kolibříka, takže do kempu jsme dorazili mokří, ale nadmíru spokojení.

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005