úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Expedice Antarktida 2011 - Jižní Shetlandy



Drakeův průliv

Tento průliv, pojmenovaný podle anglického korzára 16. století, kterého nakonec anglická královna Alžběta I. povýšila do šlechtického stavu, sira Francise Drakea (1540-1596), se nachází mezi jihoamerickou pevninou a jejím nejjižnějším bodem, mysem Horn a Jižními Shetlandami. Propojuje Tichý a Atlantický oceán, je nejširším průlivem světa a Francis Drake jej poprvé proplul v roce 1578. Jeho šířka je 800 – 950 km, největší hloubka 5248 m a je známý zejména silnými bouřemi a nevyzpytatelným počasím, které zde mořeplavce doprovází. Vlny někdy dosahují výšky až 12 metrů.


V Drakeově průlivu

Drakeovým průlivem proudí každou sekundu 130 miliónů kubických metrů vody. Antarktický cirkumpolární proud, který jím protéká, je největším současným hloubkovým proudem. Doufám, že k nám bude Poseidon příznivě nakloněn a nechá nás v klidu proplout.
Vytvoření Drakeova průlivu před 37 milióny let prý také vysvětluje, proč se Antarktida ochladila. Geologové se domnívají, že vytvoření průlivu nastartovalo oceánské proudění okolo Antarktidy a přispělo k vytvoření jejího dramatického ochlazení. Na ověření této hypotézy existuje již velké množství prací. Z bujných lesů nezůstalo nic, namísto nich zůstaly jen skály, led a sníh. Vzhledem k tomu, že oceánský proud okolo Antarktidy odkloňuje teplé proudy přicházející od rovníku, ochlazuje se kontinent dodnes.


Na kapitánském můstku

Blížíme se tedy postupně k Antarktické konvergenci, biologické bariéře, kdy se studené antarktické vody zanořují pod teplejší vrstvy oceánu mírného pásma.
Krátce po vyplutí z přístavu Ushuaia nás čekala první zatěžkávací zkouška, nácvik krizové situace a přesun do záchranných člunů. Bereme si tzv. těžké vesty a celá výprava se shromažďuje v pozorovacím salónu lodi. Jsme rozděleni jmenovitě na dvě skupiny, neboť loď má 2 záchranné čluny a do každého z nich se musí vejít 48 pasažérů. Houká siréna my nasazujeme záchranné vesty, které nás kolem krku neuvěřitelně škrtí a umožňují pouze omezený pohyb hlavy. Vytváříme 2 řady a s pravou rukou na rameni člověka před námi se přesunujeme ven ke člunům. Po krátkém žebříku se dostáváme ke dveřím uzavřeného záchranného člunu, jejíž otvor není větší než 60 x 70 cm. Následuje úchop hrazdy nad otevřenými dveřmi a nohama napřed se sesouváme na lavice uvnitř. Je neskutečné jak se sem natěsná s těmi strašnými vestami 48 lidí. Záchranný člun má vlastní pohon, takže se zachraňujícími se pasažéry je zde jeden člen posádky. Dveře se hermeticky uzavírají a my v těchto nelidských podmínkách trávíme 5 minut. Už chybí pouze spuštění člunu na vodu. No opravdu si nedovedu představit, jak by to vypadalo při skutečné evakuaci, kdybychom zde museli strávit třeba několik dnů a jak by vlastní obsazení člunu při pochopitelné panice vypadalo. No oněch 5 minut stačilo nad hlavu a všichni jsme rádi, že toto nezbytné cvičení končí.


Moje kajuta

Stmívá se pozdě, až kolem půl jedenácté a do té doby se ještě procházíme po otevřených horních palubách lodi a pozorujeme hory a ledovce po obou stranách kanálu. Usnuli jsme po výborné večeři, skládající se, jako ostatně všechna další jídla na lodi, s minimálně 4 chodů, stále ještě během plavby v klidném kanálu Bengle. Kolem půlnoci nás však probouzí jasná realita. Jsme v Drakově průlivu, vlny dosahují 6 – 8 m a co je v kajutě to létá kolem nás. Já ležím na spodním lůžku, ale společně s mým spolucestujícím Romanem se máme co držet, abychom ho neopustili v divokém pádu. Jít na záchod je opravdu zážitek, a jak nás několikrát upozornili je třeba si dávat při otevírání a zavírání těžkých dveří pozor na ruce, neboť ty se při kývajících se pohybech lodi nekontrolovaně zavírají a dovedou tak lehce přelomit prsty nebo celou ruku. Ushuaia se divoce naklání kolem všech svých os a naše malé okénko, které je snad v klidové poloze 8 m nad hladinou je neustále zaléváno vlnami, když se loď naklání až o 30º v obou směrech. Navíc se tento pohyb střídá s houpáním v podélném směru, no zkrátka jak odborníci říkají je to pravý „Drake Shake “. Nic mezi tímto stavem a výjimečným „Drake Lake “ neexistuje. Do rána už samozřejmě nespíme, pouze hledáme nejlepší polohu jak se na lůžku zajistit, abychom nespadli. Večer jsme si preventivně vzali nějaké pilulky proti mořské nemoci a osobně musím říct, že to, alespoň na mně zabralo.


Taxi pro lachtana

Na palubě je s námi samozřejmě i lékař, Dr. Konstantin Petrosyan, který rozdává náplasti, jejichž funkcí při nalepení za ucho je ovlivnění koordinace rovnováhy způsobující mořskou nemoc. Bohužel mu brzy docházejí.
O půl osmé se ozývá rádio a šéf expedice, Argentinec Augustin Ullman vyhlašuje budíček, ostatně zbytečně, neboť nikdo nespí. Na snídani je nás v 8 hodin jen pár, ostatní tráví čas v lepším případě na lůžku v horším na záchodě. Je fakt, že některé pasažéry jsem nespatřil v jídelně po celou dvoudenní plavbu průlivem.Už jen vystoupat po schodišti na vyšší palubu F, kde je jídelna vyžaduje dostatek odvahy. Snídaně je bufetového typu, ale obsloužit se není vůbec jednoduché a dopravit jídlo ke stolu je nadlidský výkon. Židle i stoly jsou naštěstí přišroubovány k podlaze a na stolech je protiskluzové prostírání.


Blížíme se k Jižním Shetlandům

Jelikož vlnobití neustává a vyjít na palubu se rovná skutečnému hazardu, přesouváme se zpět do kajut a trávíme celé dopoledne na lůžku. V poledne se podává oběd a je skutečně úsměvné pozorovat číšníky v jakých polohách roznášejí jídlo. Pití si pak každý objednáváme zvlášť a platit se bude až před vyloděním zpátky v Ushuaia. Obdobně to platí pro všechny ostatní nákupy ve zdejším obchůdku.
Po obědě se jdu podívat na kapitánský můstek, kde je po celou dobu plavby možný pobyt. Zde je rovněž možnost volat přes satelitní telefon a mailovat, což plně po dobu naší cesty využíváme. Dnes pozorujeme obrovské vlny kterými se naše loď prodírá a máme se co držet, neboť boční náklony dosahují téměř 30 %. Kromě toho je patrný rovněž velký podélný výkyv lodi na každé z vln. Posádka, včetně kapitána Alejandro Fonta, však má na tváři úsměv a konstatuje, že podmínky jsou zcela v normálu a už mnohdy bylo hůř. Ushuaia je nyní řízena autopilotem a udržuje jihovýchodní kurz ke břehům Shatlendských ostrovů. Vzdálenost břehů Antarktidy a Antarktického poloostrova je kolem 1200 km, což představuje 48 hodin dlouhou plavbu. Z kapitánského můstku, kde jsme strávili zajímavou půlhodinku se odebírám zpátky do kajuty, uléhám na svou postel a dokonce se mi teď podaří trochu pospat. V pět odpoledne jsem si zašel dát malou svačinku a zapít to argentinským pivem za 3 USD. V ovocné míse na baru jsou výborné hrušky, kterými si vylepšuji chuť mé domácí hruškovice. Večer se přesunuji do konferenčního sálu na palubě E, kde je přednáška a promítání filmu o nejpočetnějších obyvatelích Antarktidy, tučňácích.
Další noc již proběhla klidněji a tak se nás u snídaně v jídelně objevilo trochu více. Venku je oblačno, fouká vítr, ale vlny se již trochu uklidnili, takže se dá s opatrností vyjít na otevřené paluby lodi. Mám štěstím kolem pluje nějaký, asi 5 m dlouhý kovový předmět. Vypadá to na nějaký zbytek motorů rakety. Náš kapitán, zřejmě z bezpečnostních důvodů, otáčí loď a vrací se k plujícímu předmětu. Zřejmě to však nejsou trosky letadla, ani nějaké lodě, takže po chvíli odplouváme. Je překvapivé, jak je loď obratná. Celá tato operace nezabrala více než 20 minut. Před dnešním obědem si nenechávám ujít další z přednášek o rekordech Antarktidy, která je nejsušším kontinentem s průměrnými ročními srážkami 400 mm a na pobřeží 1000 mm, největrnějším s rychlostí větru přes 200 km/hod, nejstudenějším, kdy v zimě dosahuje průměrná teplota až -60ºC, nejvariabilnější díky zimnímu zalednění pobřežních vod, které rozšíří kontinent o 14 %. Antarktida je dále světadílem s nejmenším osídlením a to pouze ve vědeckých základnách. V létě se zde včetně turistů objeví asi 10000 lidí, v zimě zůstává na základnách pouze kolem 1000 osob.


První vylodění na ostrově Half Moon Island

Ve tři hodiny odpoledne se opět všichni shromažďujeme v konferenční místnosti, fasujeme malé záchranné vesty, vysoké gumové holínky a absolvujeme s šéfem expedice bezpečnostní školení o plavbě na člunech Zodiac a o ekologickém chování cestovatelů v Antarktidě.


Jižní Shetlandy

Shetlandské ostrovy se nacházejí jen 120 km od Antarktidy mezi 61º a 63° jižní šířky. Jedná se o 11 hlavních a několik menších ostrovů, které zabírají plochu 3 687 km² a jsou z 90 % pokryty ledem. Poprvé u nich přistál britský mořeplavec William Smith 19.února 1819. Největším je ostrov krále Jiřího , kde sídlí od roku 1989 peruánská antarktická stanice Machu Picchu.


Tučňáci uzdičkoví

Na ostrově Nelson velikém asi 300 km² je vybudována polární stanice Českého antarktického programu. Se svými 20 kilometry v průměru patří k menším ostrovům Jižních Shetland. Stejně jako většina ostatních je jeho povrch pokryt z 90 procent plochým ostrovním ledovcem. Nejvyšší bod této bílé kopule leží asi 300 metrů nad mořem. Ledovec je pro veškerý život prakticky neobyvatelný, a tak je veškerá flóra (snad kromě několika málo druhů řas) a zejména překvapivě bohatá fauna soustředěna na zbývajících 10 procentech nezaledněného pobřeží ostrova.


Protější ostrov Livingston Island

Díky tomu tyto tzv. oázy v jarních a letních měsících doslova překypují životem a vzhledem k zeměpisné poloze ostrovů je možno ptáky a mořské savce pozorovat po celý rok.
Je 6 hodin odpoledne, 8 února a kolem nás začínají plout první ledové kry, kolem lodi létají albatrosi, buřňáci a kormoráni, což je neklamné znamení, že jsme u cíle a vplouváme do antarktických vod. Před námi se objevují ostrovy Jižních Shetland a my směřujeme k Half Moon Island, ostrovu Půlměsíce a připravujeme se na naše premiérové vylodění. Ushuaia zastavuje, spouští kotvu a posádka začíná pomocí jeřábu přesouvat na hladinu šest Zodiaků, které jsou ukotveny na zádi lodě, palubě C.


Na pobřeží ostrova Půlměsíce

Half Moon Island je malý ostrov ve tvaru půlměsíce o rozloze 50 hektarů, který se nachází v Mac Farlanské úžině naproti Livingsonovu ostrovu. Jsou na něm postaveny také dřevěné domky argentinské výzkumné stanice Cámara. Sluníčko se prodírá oblačnou oblohou a ozařuje vodní hladinu, když po schůdcích sestupujeme na palubu gumových Zodiaců. Kotvíme asi 300 m od břehu, takže přesun díky motorům o výkonu 50 koní je otázkou několika minut. Máme trochu problém dostat se přes hranu člunu do vody, ale to se při dalším vylodění určitě zlepší. Brodíme se vodou a všude kolem nás na břehu se to hemží tučňáky uzdičkovými. Můžeme zde pozorovat také několik lachtanů a odpočívajících tuleňů kterým se tučňáci raději obloukem vyhýbají. Proti nám září zasněžené vrcholky ostrova Livingston s jeho ledovci a blankytná obloha mezi šedými oblaky vytváří neskutečnou podívanou. Na ostrově jsou hnízdiště mnoha ptáků, zejména buřňáků a albatrosů. Procházím se kolem tisíců jedinců tučňáků a nemohu ten první zážitek téměř vstřebat. Je to skutečně pohádková podívaná a tak fotím a fotím a jsem z toho všeho doslova unesen. Nemají z nás žádný strach a tak se k nim můžu přiblížit neskutečně blízko. Občas se celá skupina tučňáků vrhá do moře, aby zase pochvíli vyskákala na pobřeží. Na ostrově trávíme více než hodinu a kolem osmé se vracíme zpět na palubu naší lodi.
Po výborné večeři sedíme v křeslech pozorovacího salónu, pijeme pivo a dělíme se o první antarktické zážitky. Loď zatím nabrala rychlost svých 12 uzlů a pokračuje z Jižních Shetland Bransfieldovou úžinou k západní části antarktické pevniny, k Antarktickému poloostrovu, kde bude ráno následovat další vylodění.

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005