úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Čína a Tibet, Lhasa-část II.


Nebeské jezero Namco

Dnes nás čeká velice náročný program. Nejprve míříme k 260 km vzdálenému Nebeskému jezeru Namco, nejvýše položenému bezodtokému slanému jezeru na světě. Leží v nadmořské výšce 4718 m. zaujímá plochu 1870 km² a jeho největší hloubka dosahuje 33 metrů.


Zastávka cestou k jezeru Namco ve výšce 4 600 m

V Tibetu je 1500 velkých a malých jezer s rozlohou 240 kilometrů. Je to jedna třetina plochy všech jezer v Číně. Největší z nich – Namco, které se táhne do délky 80 km je považováno za posvátné místo buddhismu. Je jedním z nejkrásnějších míst pod horským hřbetem Nyenchen Tanglha s třiceti vrcholky převyšujících 6000 metrů, a čtyřmi dokonce nad 7000 m. Okolní jeskyně sloužily po staletí jako útočiště poustevníků, tibetských mnichů. Poblíž jezera se nachází klášter Tashidor, který však nenavštívíme.


Nebeské jezero Namco 4718 m n.m.

Vstáváme opět tradičně v 6 hodin a po snídaní, dnes již v sedm ráno, se vydáváme na dlouhou cestu k jezeru Namco. Obloha je zatažená a drobně prší,. Ale když opouštíme Lhasu nebe se již začíná trhat a po několika kilometrech stoupání se již objevují první sluneční paprsky. Když opouštíme město, projíždíme vojenským stanovištěm a náš řidič, stejně tak jako všichni ostatní si musí zajít pro povolení výjezdu, které pak na dnešní cestě bude několikrát ukazovat. Navíc při kontrolách je hlídán čas, neboť povolená průměrná rychlost je pouze 60 km, takže řidiči několik km před kontrolními stanovišti musí čas bedlivě střežit, neboť by zaplatili vysoké pokuty. Navíc je jasné, že k jezeru to bude více než 4,5 hodiny.
Silnice vede opačným směrem kolem železniční tratě po které jsme do Lhasy předevčírem dojeli. Stoupáme tedy na tibetskou náhorní plošiny do výše nad 4 500 m. Opět mámo možnost obdivovat horské bystřiny, malé tibetské osady pastevců a jejich stáda oveček, koz, krav, jaků a jejich kříženců jmenujících se dzo na pozadí mohutných horských velikánů. Občas se objeví i skupinka tibetských koníků. Kolem silnice jsou obdělávána malá políčka řepky olejné a nějakých obilovin. Žluté snopy na polích pak vypovídají, že je doba sklizně.


Já, bílý jak a jezero Namco

Kolem domků jsou naskládané kopce jačího trusu, jediného zdroje ohně v těchto končinách. Na krajích osad jsou kolotoče typických provazů s barevnými fáborky, které chrání obyvatele před zlými duchy. Silnice se zařezává do skalisek a my projíždíme kolem mohutných balvanů zdejšího kamenolomu. Okolní skály jsou zabezpečeny ocelovými sítěmi, přesto ale na mnohých místech padající kamení zasahuje až do třetiny silnice a zdejší cestáři mají s její údržbou asi hodně práce. Zdejší kaňon se postupně rozestupuje a my se asi po hodině jízdy dostáváme na náhorní plošinu a výškoměr ukazuje 4 500 m.


My dva na břehu jezera Namco

Okolní šesti a sedmitisícovky jsou již nedílnou součástí Himálají. Název Himálaj vznikl ze sanskrtských výrazů pro sníh a útočiště a lze ho přeložit jako ,,Útočiště sněhu". Je to příhodné pojmenování území bělostných štítů a černých žulových stěn. Samotný Mount Everest (8848 m) leží na hranici mezi Nepálem a Tibetem. Nejvyšší pohoří světa bylo vytvořeno asi před 325. mil. lety na dně pravěkého moře. Himálaje byly vytvořeny před asi 50. mil. lety kolizí Indie a Asie obrovským tlakem způsobeným nárazy litosférických desek. Himaláje jsou mladými horami a jejich růst trvá dodnes, každý rok se zvýši o 3 cm a Mount Everest až o 5 cm.


Pobřežní písčitá kosa jezera Namco

Po třech hodinách odbočujeme z hlavní trasy a zastavujeme u poslední kontrolní brány, v sedle ve výši 4485 m. Kolem se to hemží Tibeťany s ozdobenými psy, kozami a ovečkami, čekající na odměnu 5 juanů za jejich foto. Má-li někdo zájem může si u mnoha zdejších stánků koupit nějaký zajímavý tibetský suvenýr. Zde se také prodávají vstupenky k jezeru za 120 juanů.
Policisté nás ještě přepočítali a autobus začíná pomalu zdolávat prudké stoupání a serpentiny této silnice. Musíme se dostat do sedla ve výšce Odtud silnice začíná strmě stoupat a po 40 minutách zdoláváme sedlo Makenlá, nejvyšší průsmyk, kudy vede silnice. Jeho výška 5108 m je navíc pro nás výškovým rekordem. V dálce se již zrcadlí třpytivá hladina Nebeského jezera, kde po několika kilometrech prudkého klesání za půl hodiny riskantní jízdy a zejména neustálého předjíždění všech autobusů jedoucích stejným směrem zastavujeme. To ještě netušíme, jaký horor zažijeme s naším tibetským řidičem na zpáteční cestě. Na modré obloze se pohybují krásné bílé kumuly, zkrátka pohádka.


Průsmyk Makenlá 5 190 m, náš výškový rekord

Teplota zde ve výšce 4 718 m je kolem 20 ºC. Je téměř poledne a davy převážně čínských turistů se valí z parkoviště k jezeru, vzdálenému asi 800 m. Někteří využívají služeb tibeťanů s jejich koníky, protože i chůze v této nadmořské výšce dělá mnohým problémy. Dostáváme se na písečnou kosu jezera, kde nemůžeme vynechat zdejší specialitu, foto na připravených a nazdobených bílých jacích. Pohledy na modré vody jezera, nádherné bílé mraky na azurové obloze a zasněžené vrcholky vzdálených sedmitisícovek jsou nezapomenutelné. Blízký kopec nalevo je doslova ověšen barevnými fábory. Setrváváme na břehu jezera asi půl hodiny a pomalu se vracíme zpět na parkoviště. Jednou za rok k jezeru přicházejí pastevci a celé jezero obcházejí. Cesta jim trvá 15 dnů. Přesto, že v jezeře se nacházejí ryby Tibeťané ve své víře mají zakázáno jakékoliv vodní živočichy lovit a pojídat.
Ještě naposledy se kocháme pohledy na zdejší nádheru a pak již nastupujeme do autobusu a zdoláváme opět třísetmetrové převýšení do 5 190 m položeného průsmyku Makenlá. Teď si zde děláme malý fotostop a dokumentujeme náš výškový rekord, který já osobně již s největší pravděpodobností nepřekonám. Kolem se tyčí vysoká skaliska a v dáli pod námi se třpytí modrá hladina jezera Namco.


Železniční trať Golmud - Lhasa po které jsme předevčírem jeli

Jsou zde desítky čínských turistů. Fouká poměrně silný vítr, ale co je podstatné necítím žádný kyslíkový deficit, i když samozřejmě dech se úměrně s námahou zrychluje.
Klesání po zdejší silnici je opravdu enormní. Není divu, že zde v minulosti docházelo k četným haváriím z důvodu selhání brzd. Dnes jsou zde na dvou místech vodní brody, kde autobusy musejí odbočit a v metrovém bazénu si ochladit brzdový systém, což je kontrolováno dopravní policií. Asi po hodině jízdy zastavujeme na stepní plošině s protékající říčkou a pasoucími se ovečkami a kozami a řidiči vybalují z autobusu dnešní studený oběd. Ručičky hodinek ukazují dvě odpoledne a po pravdě řešeno vůbec nemám na jídlo chuť. Svou porci tak s láskou věnuji kolem se pasoucím ovečkám, aby si trochu vylepšily jídelníček Zdejší pastevci vyrábějí z ovčího, kozího a jačího mléka nejrůznější výrobky, máslo, jogurty, které pak, společně s masem prodávají na trhu v Lhase. V létě si nasuší zdejší traviny, aby pak stádo přes zimu přežilo. Krátká dešťová přeháňka nás po 30 minutách zahání do našeho autobusu.
Po několika kilometrech se vracíme na hlavní silnici, když po chvíli se z vedlejší polní cesty před nás zařazují nákladní automobily čínské armády se stovkami vojáků. Vojenská kolona měří několik kilometrů a náš řidič, stejně jako mnozí ostatní se s ní trápí více než hodinu. Teď opravdu zažíváme pravý horor a slabší povahy zavírají oči a okna zakrývají záclonkami. Snad se začínají i modlit, abychom to ve zdraví přežili. Jedeme většinou v protisměru a při míjení některých automobilů s námi se jedná skutečně o centimetry. Když není vlevo dostatek místa, klidně se předjíždí vpravo. Náš tibetský řidič je ovšem v naprostém klidu a zjevně se velmi dobře baví. Já navíc sám sedím na úplném konci našeho malého autobusu a oběma rukama se pevně držím opěradel přede mnou. Jelikož poslední sedadla jsou výše než ostatní mám o celé situaci bohužel neskutečně dobrý přehled. Předjeli jsme snad více než 500 náklaďáků. Naštěstí je před námi již odbočka do kláštera Tsurphu a tak konečně, po mnoha kilometrech této rallye, opouštíme opět tuto hlavní silnici. To však ještě netušíme, že zábava teprve začíná.


Buddhistický klášter Tsurphu


Klášter Tsurphu

Sjíždíme na šotolinovou cestu, přejíždíme nepostradatelnými fáborky ověnčený dřevený most a vjíždíme do horského údolí Tolung, na jehož konci, ve výšce 4 480 m stojí klášter Tsurphu, poslední zastavení dnešního náročného programu. S přibývajícími kilometry se cesta stává stále užší a rozbitější. Motor autobusu kvílí ve vysokých otáčkách při zdolávání prudkých výjezdů. Zejména na mém zadní sedadle si neskutečně tuto šílenou cestu užívám a držím se vší silou opěradel sedadel přede mnou. I tak jsem však více ve vzduchu než na sedadle. Za každým ohybem silnice která se vine kolem okolních kopců věřím, že se konečně klášter objeví. Takových nadějných zátočin je však bezpočet, a když se naskytne výhled dopředu, vidím stále pouze nekonečnou polní cestu, která se snad asi silnicí nazvat nedá, ztrácející se za dalším ohybem v dáli. Kola autobusu často jen těsně kopírují okraje silnice a do hluboké strže pod námi se raději nedívám. Zajímalo by mně, jak by se tady řešila porucha vozidla nebo pouze defekt pneumatiky. Čekat na pomoc z Lhasy by bylo určitě na dlouhé hodiny a při klasickém klidu Tibeťanů bychom v autobuse asi nocovali.


Strastiplná cesta ke klášteru Tsurphu

Konečně po více než hodině útrap se před námi konečně objevují střechy kláštera Tsurphu. Byl založen ve 12. století a je původním sídlem Karmapy, hlavy jedné ze čtyř nejvýznamnějších škol tibetského buddhismu. Karmapa je ztělesněním osvícené aktivity všech Buddhů. Karma znamená v sanskrtu čin nebo aktivitu. Jeho Svatost Gyalwa Karmapa byl jedním z nejvýznamnějších lámů Tibetu a hlava linie Karma Kagyu. Byl považován za inkarnaci velkého bodhisattvy Čenreziga, stejně jako dalajlama. Narozdíl od dalajlámy však není oficiálně spojován s tibetskou vládou. Současný Karmapa, Orgyen Thrinley Dořeže, je již 17. zrozením. Původně zde žilo až 2 tisíce mnichů, dnes jich je pouze 300.


Náš tibetský kaskadér za volantem

Pořádně vytřepáni vystupujeme na hlavním nádvoří paláce a nechce se nám věřit, že po stejné cestě se budeme vracet. Přesouváme se do velké shromažďovací síně, kde na podlaze jsou umístěny podušky pro meditující mnichy, kolem opět mnoho buddhistických soch a obrazů. Knihovna, kterou jsme také měli navštívit je však v tuto dobu, je pět hodin odpoledne, již zavřená. Na schodech pojídá skupinky čtyř mnichů nějaké brouky a na nádvoří pobíhá smečka asi 2 psů. Jelikož mnozí dnešnímu obědu moc nedali, mají štěkající chlupáči hostinu, při které dochází i k častým bojům o dobré sousto. Klášter Tsurphu byl hodně poničen za Kulturní revoluce a je nyní citlivě opravován. Pouze pro nadšence a zvlášť odolné, kteří se však mezi námi nenašli, je určena okružní pěšina, stoupající až k panoramatickému výhledu do okolí na horské velikány. Po hodinovém zastavení a prohlídce kláštera odjíždíme zpět a už se nemůžeme dočkat nějaké dobré večeře v Lhase, kam přijíždíme po osmé hodině večerní. V hotelu nám už žádnou večeři nedají a tak musíme zavítat do nedaleké restaurace u chrámu Džókhang. Před návratem do našeho hotelu se ještě jdeme projít k paláci Potála. Jelikož v 10 večer pohasínají světla obchodů, tak si na zpáteční cestě nejsme se ženou jistí, že nás vede správně. Raději volám taxi a snažím se příjemné řidičce vysvětlit do jakého hotelu nás má zavést. Bohužel hotelový průkaz u sebe nemáme a karta sloužící k otevření pokoje neobsahuje jeho název. Navíc nemáme sebou ani pas, takže jakékoliv možné informace u strážců pořádku jsou vyloučené, leda bychom chtěli strávit zbytek noci na policejní služebně. Řidička úpěnlivě telefonuje a ptá se na název hotelu, který jsem ji asi ne příliš dobře pojmenoval a ona mu nerozumí. Projíždíme celou řadu dalších ulic, takže nyní už nevím vůbec, kde se nacházím a náš osud je v jejich rukou. Nakonec se jí oči rozzáří a v potemnělém městě se přece jen dostáváme k našemu hotýlku. No nakonec jsme si za pouhých 10 juanů udělali okružní cestu po Lhase, což zase nebylo tak špatné a tak v 11 můžeme jít konečně spát.

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005