úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Čína a Tibet, - Peking

Peking, hlavní město země

Metropole Peking je centrem Číny, sídlem čínské moci. Prošlo bouřlivou historií, jejíž počátky lze spatřovat již v polovině 3. tisíciletí před naším letopočtem. Ve 13. století bylo vydrancováno vojsky Čingischána. Během dalších dvou staletí se město vzpamatovalo z porážky, ale v 15. století už bylo nejdůležitějším městem celé Číny. K významným změnám došlo zejména za posledního půl století. Komunisté významně přetvořili město k obrazu svému, strhli mnoho oslavných oblouků, zbourali vnější hradby, vystavěli široké bulváry a moderní sídliště. Stará tradiční zástavba byla již z velké části zlikvidována a v tomto trendu se navíc stále ještě pokračuje.


Vstupujeme na čínskou půdu, letiště Peking

Přelomové v historii města byly zmíněné olympijské hry; Peking byl z velké části přebudován, vznikly nové čtvrti, nové trasy metra a samozřejmě i sportoviště. Celkový počet obyvatel Pekingu, s přilehlými předměstími přesahuje dnes 17 miliónů.
Město leží na severovýchodě Číny, téměř úplně obklopen provincií Che-pej, jen na jihovýchodní straně hraničí s městem Tchien-ťin, dalším ze čtveřice statutárních měst, postavených na roveň provinciím. Vlastní město se rozkládá v rovinaté krajině 150 km od pobřeží Pochajského zálivu, v průměrné nadmořské výšce 63 m. Jestliže střední a jihovýchodní část městské provincie je rovinatá, s nejnižším místem 44 m nad úrovní moře, na západním a severním pomezí se zvedají hory, dosahující v Si-šan – „Západních horách“ – vrcholem Min-šang 2 303 m. Vysoké jsou i další hory, například Chaj-tchuo-šan na severozápadě má 2241 m a Wu-ling-šan na severovýchodě 2116 m. Na rozdíl od ostatních významných čínských měst Peking neleží na žádném velkém vodním toku.

Letní palác
Severovýchodně od centra města leží jedna z nejvýznamných památek Pekingu, Letní palác (Yiheyuan), Zahrada harmonického stáří. Je rozsáhlým areálem císařských chrámů, pavilonů síní, kolem velkého jezera Kunming, kde císařská rodina trávila většinu zimních měsíců roku. Byl založen ve 12. století, ale teprve za vlády císaře Qianlonga (1736-1795) nabylo toto místo dnešní podobu. Nejnovější přestavby pak probíhaly za vlády císařovny Cixi (1861-1908). Letní palác byl dvakrát zcela vypleněn. Poprvé v roce 1860, kdy byl Peking dobit anglickými a francouzskými vojsky, podruhé v roce 1900, vojsky států, Anglie, Francie, USA, Ruska, Itálie, Rakouska-Uherska a Japonska. Poslední rekonstrukce byla provedena v roce 1903.


Letní palác, pagoda Buddhovy vůně

Jelikož toto místo leží několik km od letiště, měníme trochu původní program a naše první zastavení patří právě chrámům tohoto paláce. Shazujeme zbytky únavy po dlouhé cestě a od hlavního vstupu tohoto areálu přicházíme k síni Shovívavosti a dlouhověkosti, ležící na východní straně zdejšího umělého jezera Kunming. Zde císařovna Cixi spřádala v době své vlády plány a intriky. Před tímto palácem jsou krásné bronzové sochy, z nichž obdivujeme zejména mýtickou chiméru-qilina, připomínající křížence draka, lva, jelena a dalších zvířat. Vlevo pak stojí sochy draka a fénixe, symbolizující císaře a císařovnu. Naše kroky směřují k zahradě Ctnosti a harmonie s třípodlažní budovou opery.
Před dolní Branou Rozptylování mraků sedí dvojice vznešených lvů. Lvice má pod přední tlapou malé lvíče, lev pak kouli, představující zemi, kterou ovládá svou silou. Tyto sochy symbolizují harmonii mezi ženou, matkou a mužem, pánem a ochráncem. Odtud vstupujeme do 728 m dlouhé chodby, dřevěného podloubí, pocházejícího z roku 1750, které je vyzdobeno více než 14 000 malbami zobrazující čínské motivy, mýty a legendy. Je zanesena jako nejdelší chodba v Guinnessov+ě knize rekordů.
Dominantou Letního paláce je uměle vytvořený kopec Dlouhověkosti s pagodou Buddhovy vůně. Někteří neodolají a šplhají se ve více než třicetistupňovém vedru na její vrchol, odkud se naskýtá krásný pohled na celé jezero Kunming. Do Letního paláce cestovala císařská rodina loděmi vybudovanými vodními kanály spojující toto místo se Zakázaným městem několik dnů.


Mramorová loď

Postupně se dostáváme k molu od kterého vyjíždějí lodě na nedaleký ostrov. Nelze přehlédnou významnou zdejší dominantu, velkou mramorovou loď, přepychový letohrádek mandžuského dvora. Cesta přes jezero netrvá dlouho a před námi se již objevuje palác Zhichun. Ostrov spojuje s nedalekou pevninou nádherně klenutý kamenný most Sedmnácti oblouků.


Most Sedmnácti oblouků

V dáli, v poledním oparu vidíme kopec Nefritového pramene, který byl dříve jediným zdrojem vody tohoto jezera. Jelikož je to pramen minerální s léčivými účinky, dnes jsou tam postaveny lázně. Vystupujeme z lodi, slunce nesnesitelně pálí a kamenná dlažba mostu je rozpálená do běla. Bez vody, kterou si každou chvíli kupujeme za 5 juanů bychom vypustili duši. Navíc se začíná projevovat únava, protože nikdo z nás toho v letadle moc nenaspal. Zastavujeme se ještě na chvíli u bronzové sochy velkého vola, se kterým císař vyhloubil zdejší jezero Kunming. Nedaleko Letního paláce se nachází velkolepé ruiny Starého letního paláce, který byl rovněž roku 1860 vypálen a zpustošen anglo-francouzkými vojenskými jednotkami. Na rozsáhlé ploše tohoto parku se rozkládá neuvěřitelné množství jezer a rybníků. Hlavní atrakcí je pak změť mramorových pilířů, hlavic sloupoví a kamenných desek, které kdysi tvořili tento palác v zahradě Věčného jara. To však my už nestíháme a jedeme do města.
Už se nemohu dočkat slíbeného oběda, hlavně kvůli šanci, dát si konečně v Číně pivo, když nám čínská průvodkyně sděluje, že je nutno udělat zdvořilostní návštěvu v manufaktuře na výrobu perel. No snad to přežijeme. Naštěstí to netrvá dlouho. Jsou to povinná zastavení které pořádají zdejší cestovní kanceláře a my poznáme zanedlouho, že jich bude více. Zaměstnanci nám ochotně ukazují způsob růstu perly ve sladkovodních škeblích, perlorodkách, hádáme kolik perel se nachází v jednotlivých škeblích a dozvídáme se že perly mohou mít čtyři barvy, bílou, žlutou, šedou a černou. Nakonec představení se přesouváme do showroomu, kde zejména naše drahé polovičky pak zdejší pracovnice přesvědčují, aby si nějaký ten náhrdelník, náramek nebo alespoň náušnice zakoupili. Všichni statečně odoláváme, i když u některých to není vůbec snadné. Tak snad příště. Konečně sedíme v nedaleké restauraci kolem velkého kulatého stolu. Na něm je umístěna kruhová točna, kam personál nosí jedno jídlo za druhým.Podstatné ale je pěnivý mok čínské provenience, kterého se již většina, zejména mužské části naší výpravy nemohla dočkat. Cena 10 juanů a chuť 0,62 l velkého obsahu skleněné láhve docela dobrá. Samozřejmě, že jím hůlkami a docela mi to jde. Na mé malé misce se postupně vystřídá několik druhů masa, zeleniny a rýže. Závěrem ještě malý zákusek a hned je svět krásnější.

Pekingské hutongy
Hodiny ukazují půl třetí odpoledne a my se přesouváme autobusem po ucpaných pekingských ulicích do centra Pekingu. Na křižovatkách je to skutečně zábava. Auta, motorky, elektrická i obyčejná kola, vše jezdí nejrůznějšími směry, s jediným pravidlem, nestrefit se do kolegy. Jízda v protisměru, je u motorek a kol zcela normální a nikomu z Číňanů to nepřipadá zvláštní.
Zastavujeme nedaleko labyrintu kouzelně zchátralých úzkých uliček a malých domků a jejich dvorků, nazývaných siheyuan v jednom z pekingských hutongu . Jsou to v prvé řadě obytné ulice, ale také tržiště nejrůznějšího zboží. Mezi domky se prohánějí děti na kolech, ale také mnoho rikší s úporně šlapajícími řidiči. Vystupujeme z autobusu a jdeme navštívit jenu rodinu v blízkém domku zdejšího Banchang Hutongu, což je také samozřejmě, jak jsem již uvedl součást povinného zastavení. Je to maličký jednopatrový domek a nechce se věřit, že zde mohou žít čtyři generace. Z obývacího pokoje op velikosti ne větší než 16 m² vedou příkré schody, spíše žebřík do prvního patra, kde se nachází ložnice. Vedle pokoje je ještě maličká kuchyň. Domek je dnes vytápěn elektrickým přímotopy. Pouze polovina domků má vlastní toaletu a proto musí využívat některou z několika veřejných v okolí. Tato rodina měla to štěstí, že je toaletou dům vybaven. Situace se zde podstatně zlepšila v souvislosti s pořádanou olympiádou v roce 2008. Jeden ze synů zdejší rodiny je ve Spojených státech učitelem kung fu, druhý, mladší mu jde v patách, o čemž svědčí jeho fotografie na zdech pokoje.


Bubeníci na Bubnové věži

Nedaleko odsud se zastavujeme před velkou Bubnovou věží. stojící na pozůstatcích původní stavby z 13. století. Jak tato Bubnová, tak nedaleká Zvonová věž, měly za úkol oznamovat čas. V Bubnové věži bylo instalováno celkem 20 zvonů a její funkce skončila až v roce 1924. Do dnešní doby se zachoval pouze jeden z původních bubnů, ostatní jsou repliky. Obě věže jsou součástí severojižní osy města Pekingu. Po 65 vysokých dřevěných schodech se šplhám po střechu věže. V dáli na jihu zahlédnu Uhelný kopec, za kterým se skrývá Zakázané město. Přicházejí bubeníci a za chvíli se celý prostor chvěje překrásným pětiminutovým koncertem 10 bubeníků.


Projížďka po pekingském Hutongu

Nedaleko věže však nás již čeká 12 dvoumístných rikší a my se jedeme projet po spleti uliček zdejšího Banchang Hutongu. Proplétáme se mezi lidmi, zvířaty i auty, mnohdy zastavujeme na poslední chvíli a systém brzd, pokud se toto zařízení vůbec tak dá nazvat je přinejmenším zvláštní a řidič si většinou stejně musí pomoci nohou kterou tlačí do točícího se předního kola a hlasitými výkřiky upozorňující kolemjdoucí. Asi 15-ti minutovou projížďku jsme přežili jak my, tak i místní řidiči, kteří s některým váhovým obsazením těchto vozítek měli opravdu co dělat.

Chrám nebes
Naše další cesta vede k jednomu z nejrozsáhlejších chrámových komplexů, který je příkladem harmonie a symboliky čínské společnosti k Chrámu nebes (Tiantan). Je ukázkou skvělé architektury dynastie Ming. Nachází se v rozlehlém parku, 1,5 km od jižní, přední brány Qianmen, v parku na ploše 267 ha. Císař zde vykonával každý rok při jarním a zimním slunovratu nejvýznamnější ceremonie a obřady.


Chrám nebes, síň modliteb

Chrám byl až do roku 1918 nedostupný pro prostý lid. Od té doby byly uskutečněny rozsáhlé úpravy na jeho renovaci. Posvátná geometrie chrámu si však zachovala základní osy, východo-západní a zejména severo-jižní, kde je rozmístěna většina budov a zejména veškeré nebeské symboly.
Nejefektnější stavbou je Síň modliteb za dobrou úrodu, která byla postavena roku 1420 za vlády císaře Yongle, kdy se Peking stal hlavním městem říše. Čínští mistři feng shui určili, že na tomto místě se stýká nebe a země. V roce 1545 byl chrám přestavěn do formy se třemi střechami, pokrytými modrými, žlutými a zelenými glazurovanými dlaždicemi. Toto symbolizovalo postupně nebe, zemi a svět smrtelníků. Kuželová dřevěná střecha vyniká svou krásou. Její kruhový tvar symbolizuje nebesa a klenba vysoká 36,5 m byla sestavena bez použití jakéhokoliv hřebíku. Čtyři vnitřní pilíře symbolizují roční období a dvě další skupiny 12 sloupů, všechny z kmenů kalifornské borovice, představují měsíce a rozdělení dne s 24 hodinami na jednotky po dvou hodinách.. jejich uspořádání navíc podepírá tři vrstvy modré kruhové klenby. Přesto, že císařská barva je vždy žlutá, zde je použita modrá barva, jako důkaz podřízenosti císaře nebesům. Jižně od Síně motliteb se nachází Císařská klenba nebes, okrouhlá síň, stojící na bílé terase. Zeď ozvěn důmyslně přenáší zvuky podél celém jejího obvodu.
Dále směrem na jih se nachází Kruhový oltář, Yuangiu, který je plný astronomické symboliky. Toto kosmické centrum sloužilo mimo jiné k oslavám zimního slunovratu a dále se používalo pro usmíření nebes při živelných pohromách. Pahorek na kterém je umístěn byl postaven roku 1530 z modrého kamene, který byl později nahrazen dnešním bílým. Má tři vrstvy., které symbolizují zemi, svět smrtelníků a nebesa. Každou vrstvu odděluje devět schodů, na každé vrstvě je položeno devět desek a horní vrstva je vyzdobena devítiramennými kruhy. Číslo devět a jeho násobky má v čínské kosmologii mimořádný význam, protože i nebesa se podle ní skládají z devíti vrstev. Při slavnostech se zde obětovala zvířata za doprovodu hudby. Oltář byl také používán v době přírodních katastrof při pokusech o smíření nebes. Někteří, stejně tak jako moje žena, neodolají a na nebeský centrální kámen Říše středu se posadí a snaží relaxovat.
Poblíž západní brány (Xitianmen) se nachází Postního paláce, jehož ústředním prvkem je jeho velká síň Bez sloupů, temně červené barvy. Palác sousedí s Živoucí síní, obklopené povadlým bambusem, kde císař zachovával půst před obětními rituály. Hlavní části Chrámu nebes spojuje Most rumělkových schodů. Hodinky ukazují šestou, únava začíná stoupat a teplota ne a ne klesnout. Je nejvyšší čas dnešní den ukončit.

Park Beihai
Po ranní snídani nasedáme do přistaveného autobusu a odjíždíme plnit náš program druhého dne pobytu v Číně. Je pondělí, 7. září a venku je již ráno pěkně dusno a Peking pokrývá šedý smog. Projíždíme tzv. legační čtvrtí, což byla v letech 1846 – 1946 území jednotlivých mocností ovládajících Čínu, ve kterých platily jejich zákony. Celé toto století bylo nazýváno stoletím legačním.


Stěna devíti draků

Za několik minut zastavujeme na parkovišti u parku Beihai, rozkládajícího se severozápadně od Zakázaného města. Celý kruhový prostor parku obklopují hradby, pocházející z doby vlády mongolské dynastie Yuan. V minulosti se toto území nazývalo Okrouhlým nebo Kruhovým, městem. Uprostřed nádherného jezera, které zaujímá většinu parku se nachází Nefritový ostrov Qiong. Podle pověsti vyhloubil toto jezero mongolský císař Kublajchán. Několik metrů od vstupní brány se zastavujeme u jedné s nejvzácnějších památek parku, nádoby, vyrobené z jednoho kusu černého nefritu, která sloužila k pití alkoholu a pocházejí rovněž z mongolské doby. Císař v ní uchovával alkohol pro své generály, ministry a úředníky. V minulosti se ztratila a byla po mnoha letech nalezena v jednom lámaistickém klášteře, kde do ní mniši ukládali zeleninu. Kolem roku 1745 vynaložil čínský císař nemalé prostředky, aby nádobu získal zpět a umístil ji na toto místo. Nefrit je velice vzácná hornina, která se dovážela do Číny z Barmy. Nejvzácnější je nefrit bílý, pak následuje zelený a nakonec černý.
Všude kolem je spousta lidí provozujících čínské bojové umění tai chi . Je to sport, který je asi nejrozšířenější zábavou Číňanů. Bojují snad všude a kdykoliv. Tvrdí se, že přináší klid lidské duši, odstraňuje stres a uvolňuje skrytou energii. Tančí se jak sólo, tak ponejvíce ve skupinách a většinou k tomu hraje hudba. No Číňané na to mají asi dost času, protože ženy odcházejí do důchodu v 50 a muži v 55 letech. Kromě toho jsou k vidění na lavičkách skupinky lidí, kteří hrají domino a podobné deskové hry. Když už jsem nakousl ty penze, tak systém je takový, že si zaměstnanec sám určí, kolik si se svého platu bude spořit na stáří.
Na terasách zdejšího kopce ostrova Qiong je postaven buddhistický chrám Yong´an, se vzácnou sochou Nefritového Buddhy. Šplháme se sem po širokém dlouhém schodišti. Uvnitř chrámu jsou dále sochy Congkhapy, zakladatele sekty Žlutých čepic a sochy zpodobnění Dalajlámy a Pančenlámy. Congkhapa vytvořil na sklonku 14. století řád tibetského buddhismu, který byl přísně disciplinovaný. Sekta s Dalajlámou ve svém čele pak zůstala hlavní silou Tibetu až do roku 1959. tělohny brány čínských chrámů mají vysoké prahy. Je to proto, aby chránili prostor za nimi před zlými duchy, kteří se plíží u země. Práh pak musíme překročit, abychom nešlápli na tělo Buddhy.
Na nádvoří chrámu jsou dvě věže vpravo Zvonová, vlevo Bubnová. Vedle chrámu stojí zavalitá Bílá dagoba, postavená v roce 1651. Je to lámaistická stůpa, posvěcená při návštěvě dalajlámy v 17. století. Na rozdíl od pagody je dagoba uložištěm ostatků nějakého vzácného tibetského buddhistického mnicha nebo učence. Z terasy pod ní obdivuji kouzelné panoramatické pohledy na Peking se Zakázaným městem na východě. Procházím dlouhou a úzkou branou, nad níž je soška netopýra. Má to specifický význam. Pro Číňany dlouhá a úzká, znamená dlouhý život a netopýr je výrazem štěstí.
Stezka, která se vinou po kamenném schodišti vytesaném ve skále z vrcholu dolů, procházejí kolem bizardních pavilónů, síní a skalních zahrad, lemovaných borovicemi. Dostáváme se opět na břeh jezera k přístavišti, odkud odplouváme na protější stranu. Na místě, kde dříve stával vchod do zničeného chrámu, stojí stěna Devíti draků, dlouhá 27 m a vysoká 5 m, složená z více než 400 glazurovaných dlaždic. Měla za úkol zahánět zlé duchy. Kromě toho, že je zde zase použita symbolika šťastné devítky, každý drak jen představitelem určitého živlu, vody, vzduchu, ohně aj., který ochraňuje. Draci jsou žlutí, náleží tedy císaři. Obdobné stěny existují v Číně pouze tři. Poslední naší zastávkou v parku Beihai je chrám postavený ze vzácného santálového dřeva. Vědomě není natřen žádnou barvou aby struktura, jeho šedohnědá barva a krása dřeva vynikla. Pomalu se dostáváme k východní bráně parku. Kousek za ní je brána dalšího z pekingských parku Jingshan.

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005