úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Kuba 2009 - Havana podruhé



Probouzíme se opět do bezmračného horkého rána. Po vydatné snídani na otevřené terase v pátém patře hotelu nasedáme do autobusu a odjíždíme na exkurzi do jedné z havanských tabákových továren. Tato manufaktura Corona byla postavena Miguelem F. Roikem roku 1842 a patří k nejstarším ve městě. Je o 3 roky starší než druhá významná nesoucí název Partagás, stojící za Kapitolem. Mimo tyto dvě velké existuje v Havaně ještě mnoho malých manufaktur. Jedeme po třídě Carlose III, která ústí do Parku Bratrství. Byla postavena na konci 19. století a sloužila jako shromaždiště vojáků před vojenskými přehlídkami. Dodnes je rozdělena na tři části. V prostřední jezdily vojenské povozy, po obou krajních pochodovala vojska.



Po chvíli již zastavujeme před manufakturou, vyrábějící všechny kvalitní kubánské doutníky značek Cohiba, Romeo a Julieta, Monte Christo a další. 700 pracovníků tvoří převážně ženy. Budova má několik pater. V přízemí se tabákové listy třídí, v dalším patře se pak z listů balí jednotlivé doutníky a o patro výše se poté třídí označují etiketami a nakonec se vkládají do speciálně zde ručně vyráběných krabic. Pracovnice v třídírně mají normu 1000 listů za směnu u vlastní výroby doutníků je pak norma 300 ks a 400 kusů musí být za směnu vyrobeno krabic. No je to šílená práce. Ke všemu zde hraje hlasitá hudba, která má odbourat pocitu stereotypu, dříve se v jednotlivých odděleních předčítalo. Pracovní doba je 8 hodin s polední přestávkou na oběd, který ve zdejší kantýně stojí 1 peso. Každý pracovník si mimo plat, který činí podle plnění normy 300 – 350 pesos denně může odnést 5 kusů doutníků pro vlastní potřebu. Z těch se pak balí krabice, které jsou prodávány překupníky na ulicích města. Podstatný je ovšem cenový rozdíl. Zatímco ve zdejší podnikové prodejně se krabice s 20 doutníky prodává za 130 – 150 CUC, na ulici se dají sehnat za 20 – 30 CUC. Jinými slovy si tak zaměstnanec může přijít za 4 dny (20 doutníků) na 1,5 násobek měsíčního platu. Samozřejmě je nutno odečíst provizi překupníka.


Památník José Martího

Další dnešní zastávkou je obrovské, 4 hektary rozlehlé Náměstí revoluce, Plaza de la Revolución, kterému vévodí 109 m vysoký památník José Martího. Při svém vzniku v 50. letech minulého století se nazývalo Plaza Cívica. Slouží pro vojenské přehlídky a při projevech státníků se sem může vejít až 1 milion lidí. Nejdelší proslov zde měl Fidel roku 1998, kdy hovořil 7 hod. 40 minut. Je obklopeno mnoha významnými budovami. Národní divadlo, dokončené v roce 1959 má dva sály, z nichž větší má kapacitu 2500 diváků. Budova s obrovskou drátěnou plastikou Che Gevary na zdi je ministerstvo vnitra, dalšími budovami jsou ministerstvo informatiky, národní knihovna, budova státní plánovací komise, ministerstvo obrany, budova ústředního výboru strany a parlament.


Náměstí revoluce

Památník byl vybudován v roce 1953 u příležitost 100 let od narození J.Martino. Má půdorys pěticípé hvězdy. Před památníkem je 17 metrů vysoká socha sedícího a zadumaného J. Martího s bílého mramoru. Uvnitř si pak prohlížíme fotografie a mnohé rytiny ze života tohoto kubánského hrdiny a dalších bojovníků za nezávislost Kuby, dostává se nám odborného výkladu a pak se postupně výtahem přesouváme na vrchol památníku ze kterého se nám naskýtá úchvatný panoramatický pohled na celou Havanu.


Hřbitov Colón

Na křižovatce ulic Zapata a Calle 12 se rozkládá na ploše 50 ha hřbitov Cementerio Colón. Byl vybudován v letech 1871-1886 a pyšní se krásnými sochami a mauzolei nejrůznějších stylů. Je někdy nazýván sochařským muzeem pod širým nebem. Svou velikostí je třetí na světě po Paříži a Londýně. Jsou zde pohřbeni slavní Kubánci ke kterým patří např. generál Máximo Gómez, spisovatel Aleja Carpentiera, světoznámý šachista José Casablanca a mnozí další. Celkem je zde 2 miliony hrobů. Mnoho památníků je věnováno určitým profesím. Mezi největší patří památník hasičů, kteří zemřeli při obrovském požáru skladiště s dynamitem v roce 1893. V jednom z panteonů hřbitova jsou pohřbeni studenti, kteří byli zastřeleni při již zmíněném pokusu o atentát na diktátora Batistu. Značnou pozornost věnují mnozí návštěvníci, zejména bezdětné ženy, hrobce Amelie Goyre de Hoz, která zemřela roku 1901 při porodu. Hrob je stále zasypán čerstvými květinami a ženy věří, že když na něj třikrát zaťukají, dočkají se vytouženého dítěte. V mnoha dalších panteonech jsou pohřbeni kubánští vlastenci, mnozí herci, spisovatelé i politici.


Stromy paniany v parku čtvrti Marimar

Přesouváme se zpět do centra Havany. Projíždíme tunelem pod řekou Almendares, míjíme menší bývalé pevnosti. Dostáváme se do čtvrti Miramar, která je místem velkolepých panských sídel uprostřed zelených trávníků. Má tři hlavní třídy, vedoucí souběžně s pobřežím. Nejznámější je Quinta Avenida, která je v podstatě západním pokračováním Melacónu. My tam vjet nemůžeme, neboť zde mohou jezdit pouze osobní automobily. Nachází se zde řada velvyslanectví, mimo jiné i naše. Někdy se tomuto bulváru říká „velvyslanecká ulička“. Můžeme zde obdivovat secesní vily i domy ve stylu art deco. Mnohé se změnily v poslední době v sídla firem. Nalezneme zde dva velké parky Parque Mahatma Gandhi a Parque Emiliano Zapata.. Mezi významné církevní památky patří kostel Iglesia de Santa Rita, Iglesia San Antonio de Padua a Basilica Jesús de Miramar. Zastavujeme v malém parčíku mezi třetí a pátou avenue,kde rostou zajímavé stromy paniany. Z jejich větví se spouští nová kolonu kořenů, přičemž větev pak roste dále a je vlastně těmito novými kořeny podepírána. Tato kolona nakonec původní hostitelský strom zcela pohltí a vytváří tak nový subjekt, měřící v průměru až 50 m. Největší paniany prý tvoří plochu až 2 ha. V parku je umístěna socha generála Ignacia Prada.


12 apoštolů v pevnosti El Morro

Vracíme se do autobusu a odjíždíme na oběd do pevnosti El Morro. Jedeme nábřežní třídou Melacón, kolem nás se tyčí mnohé hotely, míjíme jezdeckou sochu generála C. Garcii. Dostáváme se k šestipatrové betonové budově hlídané policií, což je „Zájmové středisko USA“. Na pravé straně máme luxusní hotel National, postavený ve 30. letech 20. století, strou španělskou pozorovací věž a nejvyšší budovu této části staré Havany, kterou je nemocnice bratří Almejeiras. Za ní se objevuje třetí z jezdeckých soch významných vlasteneckých generálů z bojů o nezávislost, tentokrát se jedná o generála Antonia Macea. K těmto jezdeckým sochám se sluší ještě dodat několik poznámek. Když zemřel generál v boji (A.Maceo) kůň stojí pouze na zadních nohách, zemřel-li přirozenou smrtí, ale byl v boji raněn stojí na třech nohou (C.García), když zemřel zcela v pohodě tak stojí na všech čtyřech ( M.Gómez). Další symbolikou je natočení sochy. Když je kůň otočen k moři tak zemřel v zahraničí (C.García, M.Gómez). Dostáváme se do tunelu pod Havanským zálivem a zastavujeme pod pevností El Morro. Jdeme nafotit několik fotografií a odcházíme do zdejší příjemné restaurace 12-ti apoštolů na oběd. Název není odvozen od křesťanských apoštolů, nýbrž od dvanácti děl umístěných pod hlavní zdí pevnosti pod majákem.


Kapitol

Předposlední dnešní zastávkou je budova Kapitolu. Zastavujeme v Parque de la Fraternidad, Parku bratrství, rozkládajícího se západně od Parque central. jemuž vévodí s neodmyslitelná budova Kapitolu . Byla postavena dle vzoru Washingtonského Capitolu. Park bratrství, symbolizující jednotu všech amerických národů, který byl upraven do své nynější podoby v roce 1928 při příležitosti Panamerické konference. V parku stojí obrovský strom ceiba nazývaný strom amerického bratrství a busty amerických hrdinů, mezi nimiž nechybí ani president USA Abraham Lincoln. Mramorová fontána na začátku bulváru Prado, který tady začíná je mramorová fontána z roku 1837, znázorňující indickou královnu třímající štít s kubánským erbem.


La República

My stoupáme po širokém schodišti s bronzovými sochami představujícími Práci a Ctnost. K monumentálnímu portálu s bronzovými dveřmi, které zdobí reliéfy se scénami z kubánských dějin. Budova byla postavena v letech 1912-1929 pro kubánský dvoukomorový kongres. Prohlížíme si 120 m dlouhý Sál ztracených kroků , který je vyzdoben zlatými listy a mramorem. Uprostřed stojí 17 metrů vysoká bronzová socha La República s oštěpem a štítem s kubánským erbem. Patří ke třem největším interiérovým sochám na světě. Nad ní se pne kopule Kapitolu, jejíž výška je úctyhodných 62 metrů. U nohou sochy v podlaze je vložen 23karátový diamant, který označuje místo, odkud se počítají vzdálenosti na Kubě. Chodba déle vede k půlkruhovým pavilónům, v nichž zasedal v mahagonových lavicích senát a sněmovna reprezentantů. Sídlí zde dne některé kanceláře ministerstva pro vědu techniku a rozvoj, vědeckotechnická knihovna a některé kanceláře akademie věd. Procházíme po tzv. Čestném schodišti, vyhrazeném v minulosti pouze členům parlamentu.


Restaurace El Floridita

Kolem páté hodiny odpolední opouštíme překrásnou budovu Kapitolu a směřujeme do nedaleké restaurace El Floridita. Tentokrát se nám již Roberto neztratil. Je upravena ve stylu art Deco ze 30. let minulého století a prý zde straší duch Ernesta Hemingwaye, který sem chodíval na oblíbené daiquiri, oblíbený dvojitý rumový koktejl. Na barové židli, kde slavný spisovatel sedával je dnes umístěna jeho bronzová socha v životní velikosti, opřená o barový pult. Trávíme zde z dobrými koktejly závěr dne. Jelikož zítra brzo vstáváme, abychom stihli letadlo do Santiaga, jdeme po večeři v hotelové restauraci brzo spát.


 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005