úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Malajsie - Taman Nagara

Tento národní park je nejstarším dochovaným deštným pralesem na světě, který nebyl poznamenám ani pohyby ledovců. Jeho stáří se odhaduje na 160 miliónů let. Žije v něm 17 000 druhů živočichů, z nichž denně jich vymírá 500 a zhruba stejný počet vzniká. Nalezneme zde tygry, nosorožce, vodní buvoly a další zvířata. Rozloha parku, který byl v 19. století založen Angličany je 3 500 km². Kolem řeky Tembelin žijí kočovným životem původní domorodí obyvatelé Bumiputerové, synové země. Obdobné pralesy, jako je tento se v oblasti rovníkového pásu nacházejí pouze na Guinei, v Kongu a Peru. Zdejší prales je však ze všech nejpřístupnější, zejména díky řece Tembelin, která jím protéká.
V poledne přijíždíme do Jerantutu, kde máme připraven oběd. Odtud je to již pouze půl hodiny do městečka Tembelin, kde silnice definitivně končí a my se naloďujeme na 3 pramice, které nás proti proudu stejnojmenné řeky mají dopravit do naší pralesní základny, kempu Nusa Holiday Village. Lodě jsou 12 m dlouhé, široké 1,2 m a nadkryté jsou hliníkovou stříškou. Sedíme po dvojicích za sebou na matracích, přímo na dně, takže rukou můžeme kontrolovat teplotu vody. Na jednu loď, která je poháněna silným 40 kW motorem, se vejde 14 osob a kormidelník. Po 60 km plavby strávených na těchto kocábkách, po překonání několika nebezpečných úseků peřejí mezi kamennými břehy deštného pralesa a kličkováním mezi plujícími kmeny, po třech hodinách, z nichž zejména poslední půlhodina byla hodně napínavá, jsme na místě.


Přistání v Taman Nagara

Šplháme s kufry po strmém skalisku do kempu, neboť přístav je po dvoudenních deštích nepoužitelný, celý obklopen naplavenými kmeny. Jsou nám přiděleny pěkné dřevěné chatky.
Strávili jsme v deštném pralese opravdu zajímavé a dosti fyzicky náročné tři dny. Hned první večer absolvujeme noční, hodinovou procházku pralesem, kdy při svitu baterek pozorujeme noční život. Na kmenech stromů nacházíme nejrůznější živočichy, vidíme štíra, tarantuli, pralesní kobylku a to vše za silného pískání cikád a dalších zvuků zdejších živočichů.


Šplháme na vrchol Bukin Warisan

Následující den se šplháme místy až 60° prudkým svahem na vrchol hory Bukin Warisan, nacházející se nad naším kempem.
V neskutečném, tropickém vedru, z nás tečou proudy vody. Někteří to vzdávají, ale i my, s nezbytnou zásobou pitné vody, toho máme na vrcholu skutečně dost. Odměnou je nám pěkný výhled do údolí na řeku Tembelin.Kolem nás občas prolétne nějaký zuborožec. Odpoledne, po krátkém přesunu po řece a pochodu džunglí, nás čeká jedna z nejpozoruhodnějších místních atrakcí, kterou je pětisetmetrový okruh na visutých lávkách nad korunami pralesní vegetace.


Canoppy Walkway

Canoppy Walkway má celkem 9 těchto visutých lávek, z nichž rozpětí nejdelší je 65 m. Jejich konce jsou vždy ukotveny na stromech, odkud pokračuje další trasa. Šířka desky po které se pohybujeme, není větší než 30 cm a ochranu před pádem poskytuje pouze konopná síť ve výši pasu. Vše se při chůzi nádherně houpe. Je nutno udržovat rozestupy. Po lávce mohou jít maximálně 2 osoby deset metrů za sebou. Přesto pohled z výše až 45 m byl překrásný, i když někteří údajně viděli pouze desku pod sebou, žádný jiný pohled je raději nezajímal.
Při svém pobytu v této přírodní rezervaci navštěvujeme rovněž místní domorodce. Jsou to jedni z původních, dnes žijících 80 000 obyvatel Malajsie, kteří představují asi 70 kmenů. Naši hostitelé jsou kočovníci, přemisťující se pravidelně jednou za rok kolem řeky Tembelin.


V domorodé vesničce

Živí se lovem drobné zvěře, veverek, opic, ptáků apod. Loví je zvláštním druhem zbraně, tzv. foukačkou. Je to dvoumetrová dutá bambusová tyč, ze které se foukáním vystřeluje otrávený, 25 cm dlouhý šíp a mohu potvrdit, opravdu s velkou přesností na vzdálenost až 30 m. Šíp je napuštěn jedem, získaným z mízy určitého druhu palem. Domorodci obývají velmi jednoduché chatrče, postavené ze dřeva. Střecha je pokryta palmovým listím. Uvnitř jsou pouze rohože ke spaní a ohniště. Náčelník nám předvádí rozdělávání ohně pomocí křesadla a troudu, což se mu skutečně daří. Pak nás rovněž zacvičuje v používání jejich bambusové zbraně.
Třetí den našeho pobytu ještě absolvujeme prohlídku jeskyně, která se přiléhavě nazývá Gua Telinga, v překladu „ Ušní dírka“. Opět tedy, jako ostatně každý den, kličkujeme na loďkách mezi peřejemi. Jsme však již na ně zvyklí, a tak po přistání, v pohodě pokračujeme v pochodu džunglí, kde vidíme četná termitiště. Nacházíme plody marancie a marbaa, průvodci nám ukazují velmi tvrdá ratanová dřeva, která jsou používána k výrobě nábytku. Nakonec si zaboucháme do kořenů stromu ditrocapit, který mnohdy zachránil život lidem, kteří v pralese zabloudili. Mnohé stromy mají zbarvení podobná vojenské maskovací uniformě.


Netopýři v Gua Telinga

Vlastní jeskyně, kde žijí netopýři, je dlouhá asi 100 m. Projít jí je velmi náročné, protože místy je velice úzká a nízká a bez svitu baterek se projít nedá. Dokonce jednoho z našich odvážných amatérských speleologů musíme víc než 40 minut hledat, neboť zašel do slepého ramena jeskyně a po výstupu na jiném místě nemohl najít cestu zpět. Orientace v džungli, kdy slunce svítí přímo nad hlavou a není možné podle něj určit směr, je velice obtížná. Když pak dojde zásoba vody, může se, z počátku banální situace, stát kritickou.


Přes peřeje

Odpoledne nás čeká poslední vycházka k asi 10 km vzdálenému vodopádu. Tomu, kdo zná soutěsky Slovenského ráje mohu říct, že to bylo podobné, pouze chyběly ty žebříky a zdejší pády do říčky při jejích častých přechodech byly příjemnější, neboť voda měla více než 25° C. Někteří z nás to vyzkoušeli dokonale a zapadli do vody až po krk. Cestou míjíme malou manufakturu na výrobu oleje, tentokrát, ale ne z bobulí olejových palem, ale z mízy zvláštního druhu stromů, která vytéká z pomalu hořícího kmene. Takovýto strom, jehož stáří je již 30 let produkuje olejovou mízu následných 12 let.
Pobyt v rezervaci Taman Negara byl velice zajímavý, nemohli jsme si na nic stěžovat, snad jenom na to hrozné, tropické horko, které nás nutilo denně se nejméně čtyřikrát převléci a stále využívat sprchu. Jídlo po celou dobu bylo bezvadné.
Čtvrtý den ráno tedy balíme a naposledy se naloďujeme. To ještě netušíme jaký horor nás čeká. Při odražení od přístaviště totiž zhasíná naší kocábce motor a nejde nastartovat. To by ještě nebylo tak hrozné, kdyby nás proud řeky postupně neposouval k již známým peřejím. Tato loďka, navíc naložená našimi zavazadly, je totiž bez motoru naprosto neovladatelná. Zděšení nebylo vidět jen na našich tvářích, ale i tváři kormidelníka, který se marně snažil natočit motor, i jeho pomocníka, který se něčím, což se snad nedalo ani veslem nazvat pokoušel o nemožné. Snad jen vyšší moc způsobila, že na začátku peřejí motor chytil a tak byla uchráněna naše zavazadla před jistou zkázou, ale i mnozí z nás před nedobrovolnou, ale bez přehánění životu nebezpečnou koupelí. Zbytek cesty, kterou proud řeky zkrátil o hodinu, již proběhl bez problému. V osadě Tembelin nás čekal autobus, kterým jsme se přesunuli zpět do Kuala Lumpur.


 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005