úvod    aktuality    fotoreporty    cestopisy    nabízíme    kniha návštěv    download    dotazy   kontakt   

so | 6.10.18

Cestopisy 1993 - 2019
Cestománie 1 - 23

pa | 25.11.17

Kréta-největší řecký ostrov
Cestománie 23,24 - Putování východní a centrální Krétou

so | 15.8.16

Vysoké Taury a Dolomity
Cestománie 22 - Autem až do výšky 2571 m

ut | 20.10.15

Rhodos-ostrov Hélia 2015
Cestománie 21 - Křížem krážem ostrovem

po | 25.8.14

Expedice Island 2014
Cestománie 20 - Neklidný ostrov v Atlantiku

st | 4.12.12

Expedice Madagaskar 2012
Cestománie 19 - Réunion,Madagaskar,Mauritius, tři ostrovy Indicvkéjo oceánu

po | 14.11.11

Portugalsko a Madeira 2011
Cestománie 18 - Za odvážnými mořeplavci

so | 23.4.11

Expedice Antarktida 2011
Cestománie 17 - Ne konec světa

st | 1.12.10

Čína a Tibet 2010
Cestománie 16 - Putování Říší středu

st | 5.8.09

Kuba 2009
Cestománie 15 - Putování po karibském ostrově

so | 13.9.08

Kanada 2008
Cestománie 14 - Britskou Kolumbií a Albertou

ct | 2.8.07

Namibie 2007
Cestománie 13 - Přes Viktoriiny vodopády do Namibie

po | 4.12.06

Peru - expedice 2006
Cestománie 12 - Za poklady říše Inků, září 2006

so | 15.4.06

Jižní Korea 2005
Cestománie 11- Pod ochranou Buddhy, květen 2005

pa | 14.4.06

Chile a Velikonoční ostrov 2004
Cestománie 10 - Přes Andy a Rapa Nui na Chiloé,listopad 2004

ct | 13.4.06

Jižní Afrika 2003
Cestománie 9 - Po stopách Voortrekkerů, listopad 2003

po | 4.4.06

Malajsie a Singapur 2002
Cestománie 8 - Z Malajsie do Singapuru - září 2002

st | 29.3.06

Irská republika 2001
Cestománie 7 - Zelený ostrov - červen 2001

ut | 28.3.06

Mexiko 2000
Cestománie 6 - Za tajemstvím Mayů - říjen 2000

po | 27.3.06

Brazílie 1999
Cestománie 5 - V rytmu samby - listopad 1999

ne | 26.3.06

Skandinávie 1997
Cestománie 4 - Kouzlo severu - srpen 1997

so | 25.3.06

Anglie a Skotsko 1996
Cestománie 3 - Výlet za fotbalem EURO 1996

pa | 24.3.06

Austrálie a Nový Zéland 1995
Cestománie 2 - Cesta k protinožcům - podzim 1995

ct | 23.3.06

Západní část USA 1993
Cestománie 1 - podzim 1993

Chile - Rapa Nui, Velikonoční ostrov

V 6 hodin odpoledne se náš Boeing 367 vydává dále na západ, na 3700 km dlouhou cestu nad Tichým oceánem, aby po pěti a půl hodinách letu přistál na letišti Velikonočního ostrova, jehož návštěva patří ke splnění snů každého cestovatele. 3,5 km dlouhá přistávací dráha, mimo jiné vybudovaná


Nad Velikonočním ostrovem

Američany jako náhradní plocha pro přistání raketoplánu, zabírá celou šířku západního výběžku tohoto ostrova. Pozdravem „ia orana“ nás v terminálu letištní budovy vítá krásná průvodkyně Patricie, což je pro nás určitě příjemná změna. Na krk nám zavěšuje krásné květinové věnce Polynésie. Rapa Nui, jak zní v domorodém jazyce název ostrova, leží totiž na jednom ze tří vrcholů pomyslného Polynéského trojúhelníku. Zbývající dva zaujímají Havajské ostrovy a Nový Zéland.


Ahu Tahai

Uvnitř leží ostrovy Polynésie, jedna jazyková skupina obyvatel, která se dorozumí jak z Maury na Novém Zélandě, tak s obyvateli Tahiti, Havaje a dalších mnoha ostrovů. Velikonoční ostrov je nejizolovanějším a nejopuštěnějším obydleným místem na zeměkouli.
Kruhový základ zdejšího ostrova, který je sopečného původu se postupně začal tvořit před 3 mil. let. Teprve před 300 tisíci roky se jeho tři vulkány, Poike (352 m), Rano Kau (324 m) a Maunga Terevaka (525m), spojily v dnešní celek tvaru rovnoramenného trojúhelníku.


Ahu Vai Uri

Délka ostrova je 23 km a největší šířka 11 km. Jelikož se nacházíme pod obratníkem Kozoroha, na 27° jižní šířky a 109° západní délky panuje zde subtropické podnebí s teplotami od 15° do 27 °C. Na 162 km² žije dnes kolem 3800 obyvatel a drtivá většina právě v jediné zdejší vesnici Hanga Roa. Jedině zde je rozvedena elektřina a pitná voda.
V období Velikonoc, 5. dubna 1722, připlul na ostrov holandský admirál Jacob Roggeveen a dal ostrovu jméno Velikonoční ( Estern Island). V roce 1774 se zde zastavil i kapitán James Cook při své plavbě k ostrovům Nového Zélandu.


Ahu Tangariki

V 18. století zde žilo odhadem až 6000 obyvatel. O čtyři roky později připluli na ostrov francouzští misionáři a přinesli zbytku obyvatel křesťanství. V roce 1888 námořní kapitán Policarpo Toro anektoval ostrov jako chilské území. Od roku 1935 byl je ostrov Národní rezervací, od roku 1996 je zahrnut do světového dědictví UNESCO. To o čem jsme vždy s nevšedním zájmem četli je nyní před námi. Velkému komplexu Ahu Tahai vévodí asi 10 m vysoká postava maoi s pukaem na hlavě na Ahu Ko Te Ricu, vážící 20 t a pocházející z roku 690 n.l. Opodál je na Ahu Vai Uri, posvátném podstavci z kamenů, umístěno dalších 5 moaí.


Moai na na svazích lomu

Poslední a třetí plošinou je Ahu Tahai s jedním moai. Celý tento komplex Ahu Tahai byl zrestaurován na konci 60 let americkým archeologem Williamem Mulloyem. Zdejší Ahu jsou údajně nejfotogeničtějším místem na ostrově.
Většina moaí na ostrově jsou postavy mužů, pouze asi deset představuje ženy. Celkem bylo na ostrově vytesáno asi 1000 moaí. Sochy byly vytesány přímo ve zdejším vulkánu Rano Raraku pomocí kamenných bazaltových nástrojů, zvaných Toki. Jejich výška dosahuje až 20 m. Po hrubém otesání tvaru těla, byla celá socha v podstatě odtesána v části zad od skály. Následně byla podložena dřevěnými kmeny a kulatými kameny, otočena ze svahu a sesunuta pod něj.


Naše chilská průvodkyně a Ptačí ostrovy

Vydáváme na jihozápadní část ostrova k sopečnému kráteru Rano Kau a obřadní vesnici Orongo. Stojíme na samém okraji kráteru jehož průměr může být snad 1000 m. Uvnitř v hloubce 60 m pod námi je voda pokrytá hustými ostrůvky travin a vodních rostlin. Jezero uvnitř kráteru má hloubu 11 m. Jsou to již tisíce let co zde místo vody sálala ohnivá láva. Objíždíme kráter a dostáváme se na území obřadní vesnice Orongo, která byla úzkostlivě rekonstruována. Jsme asi 200 m nad hladinou moře, ze které vystupují tři kamenné ostrůvky Motu Kao Kao, Motu Ity a Motu Nui.


Kráter Rano Raraku

Vesnice Orongo, v překladu znamená místo k poslouchání. Celkem 53 domů z měkkého kamene v této vesnici bylo postaveno ve dvou řadách. Na jednom konci bylo posvátné místo zvané Mata Ngarahu, střed sloužil pro rituál Ptačího muže a na druhém konci byla vyhlídka nad mořem, bohatě zdobená petroglyfy, místo pro kněží.
Další naše zastavení patří největšímu, 150 m dlouhému ahu na kterém je postaveno 15 moaí. Toto místo se nazývá Ahu Tongariki.


Ahu Nau Nau

Poslední dopolední zastávka je v kamenolomu Rano Raraku. Vystupujeme po úzké pěšince do kopce a zastavujeme se u klečící moai Tukuturi. Na spodní části hlavy je zřetelně vidět bradku. Nemůžeme se zbavit dojmu, že je to klečící Lenin. Pokračujeme v chůzi asi v polovině svahu tohoto bývalého vulkánu cestou nazývanou Ko Te Are O Te. Kolem jsou roztroušeny moai v různých polohách a různě hluboko zasunuty do svahu. Dostáváme se také k místům, ve kterých jsou přímo ve skále ležící sochy v různém stupni opracování. Snad největší z nich, ležící pevně připojená ke skále, je vysoká 21 m a váží 300 tun. Její jméno zní Te Tokanga. Řada z nich je i na vnitřních svazích kráteru této sopky, kam jsme se po prudkém výstupu dostali. Jsme v sedle Rano Raraku a aby nám lépe chutnal oběd, vystupujeme po kamenité stezce až na samotný vrchol vulkánu, odkud se nám naskýtá báječný pohled na celý ostrov.
Později zastavujeme nad pláží Anakena, která je nádherně orámovaná vzrostlými palmami. Procházíme lesíkem a jdeme se ještě před koupáním podívat ke zdejšímu Ahu Nau Nau. Je na ní umístěno 5 moaí, z nichž 4 mají krásná pukaa. Následné koupání v nádherně čisté a teplé vodě zdejší zátoky bylo fantastické. Poslední naší zastávkou na Rapa Nui je největší podzemní jeskyně Ana Te Pahu. Tato jeskyně, tak jako řada jiných na ostrově je sopečného původu. Tekoucí láva na povrchu tuhla, vytvořila v podstatě klenbu nad dutým spodním prostorem. Tato jeskyně je doslova podzemní zahradou, kde v místech velkých jeskynních oken, způsobených propadem těžkého stropu, rostou nejrůznější rostliny, banány, avokáda, cukrová třtina, taro, tabákovník a další.
Na Rapa Nui jsme strávili nádherné 3 dny a můžeme jen potvrdit, že to byl dosud náš nejsilnější cestovatelský zážitek.

 
>>>  spustit slideshow (3s)
© STROMdesign 2005